Zajímavosti v polském příhraničí

Strážní hrádek, jehož dnešní půdorys v terénu je zhruba 20 x 60 metrů, byl pravděpodobně postaven opavským vévodou Mikulášem II. v 2. polovině 13. století. Spolu s Leuchtenštejnem tak zajišťoval cestu s vytěženou zlatonosnou rudou ze Zlatohorska do Opavy. V 15. století byl hrádek domovem lapků, kteří drancovali okolí. Dodnes jsou patrné valy a zbytky hradního příkopu. V 70. letech minulého století zde probíhal rozsáhlý archeologický výzkum.

Přibližná rekonstrukce objektu

Archeologický výzkum	Kamenná suť z hradeb

K tomuto místu na tzv. „území nikoho“ (katastrální hranice Jarnultovka, Pokřivné a hranice ČR) se váže místní legenda o pracovité ženě, kterou zdejší obyvatelé nařkli z čarodějnictví. Žena poté utekla do lesa, kde vyřešila svou bezvýchodnou situaci oběšením. Tělo ženy pohřbil myslivec a hrob označil křemenným kvádrem, který je zde dodnes.

Nachází se u polské vesnice Podlesie při asfaltové silnici vedoucí k hraničnímu přechodu. Není to typický opracovaný hraniční kámen, nýbrž nevelká skalka z křemene, ve které je vepsán letopočet 1586, kříž a písmena A EPS. Polské prameny uvádí, že vyznačoval územní hranici vratislavského biskupství za Andrease Jerina (biskup v letech 1585 – 1596). Je nasnadě, že za Andrease Jerina bylo zlatohorské hornictví v největším rozkvětu, o čemž svědčí nález dvou zlatých valounů v křemenu v letech 1590 a 1591 v měkkých dolech nedaleko odtud. Tento kámen je také nazýván "Kamenem sebevrahů", protože v jeho blízkosti byl pohřben sebevrah Lazar z Wimembergu, šlechtic z ondřejovického zámku...

Osada Skřivánkov již od svého vzniku v roce 1786 spadala katastrálně ke Zlatým Horám. V roce 1959 došlo k regulaci hranice a Skřivánkov připadl Polsku. Boží muka tu upomínají na nešťastnou náhodu z roku 1866. Nachází se při červené turisticé značce vedoucí z Jarnoltowka do Podlesie.

Srnčí potok je krátkým přítokem Lázeňského potoka v prostorách mezi polským Podlesím a Glucholazy. V jeho údolí, na ploše asi 2 hektarů, se nachází řada odvalů s vyrýžovanou hlušinou. Výše, na strmých svazích údolí je skupina jam se štolou. Vzhled údolí je téměř stejný jak před staletími, kdy tu probíhala těžba zlata. Přehrada z kamene tvořila kdysi vodní nádrž hlubokou přes 2 metry. Voda z této nádrže sloužila k rýžování sedimentů se zlatem ve vodních kádích. Jedná se o jednu z nejstarších hydrotechnických památek ve Slezsku.

Vzhledem k ničivé povodni z roku 1903, která způsobila značné škody v obci Jarnultovek, vyvstala otázka ochrany této obce před případnou další velkou vodou. Řešení se našlo v podobě kamenné hráze, přehrazující údolí Zlatého potoka před samotnou obcí. Hráz byla postavena z kamene, který se odebíral z blízkého lomu na levém břehu potoka. Stavba hráze byla dokončena v roce 1909. Její výška je 16 metrů a je schopna zadržet 2 ¼ milionu krychlových metrů vody, čímž se na přítokové straně může vytvořit velké umělé jezero. Výhody této regulace se osvědčily při povodni v roce 1911 a při dalších přívalech velké vody.

Po ničivé povodni navštívila 3. září 1903 tehdejší pruské příhraničí německá císařovna Augusta Viktorie z rodu Hohenzollernů. Prohlédla si následky povodně v sousedních obcích Jarnoltovek (tehdy Arnoldsdorf) a Konrádov (tehdy Dürr - Kunzendorf), a ve prospěch postižených věnovala několik tisíc marek. Na tuto počest byly v obou obcích postaveny památníky připomínající tyto události.